NH hotel Praha - recenze

V hotelu jsme strávili dvě noci.Už první kontakt s hotelem nebyl dle našich představ. Recepční po telefonu (těžko říct jestli žena nebo muž) nebyla rozhodně osoba na svém místě. Po příchodu do hotelu jsme se stavili na dolní recepci. Recepční se tvářila tak, že byla zralá na facku. Řekla, že máme "exekutivní" pokoj a že máme vyjet lanovkou na horu. Tam jsme před recepcí několik minut čekali, protože recepční se asi někde toulala. Chtěla po nás kreditní kartu, prý kdybychom si vzali něco z minibaru. Tak to se mi ještě v žádném (českém ani zahraničním) hotelu nestalo. Připadali jsme si jako zloději. Kreditní kartu jsme neměli, naštěstí recepční stačila debetní karta Visa Electron. Na pokoji jsme zjistili, že bar je "zapečetěn", aby se dalo poznat, zda se do něj někdo díval. Tak jsme se radši ani nedívali. Zařízení pokoje je sice strohé a moderní, ale hlavně bezduché. Matrace v posteli jsou příliš měkké. Pokud si do postele lehnete, mezi matracemi se vytvoří "Grand kaňon". To jsme vyřešili tím, že do mezery jsme nacpali jeden polštář. Pokoj byl vybaven kávovarem Nespresso. Toho jsme využili, ale káva chutnala hrozně. Následně jsme zjistili, že se nejednalo o originál kapsle, ale o náhražku značky Impresso. Tyto kapsle jsou sice o cca 40% levnější, ale nemyslím si, že se vyplatí kvůli pár korunám při ceně noci za 155 EUR, hazardovat s pověstí hotelu. Kromě toho kafe si můžete zamíchat plastovým míchátkem stejně jako někde u stánku.  Zbytečně se šetřilo i na toaletním papíru, takový smirkový papír jsem už dlouho nezažil. Jak říkala manželka "česká navoněná bída".

V restauraci Il Giardino byla konečně příjemná obsluha. Dali jsme si předkrm, hlavní jídlo i zákusek. Nejlepší byl předkrm, což není moc lichotivé, vzhledem k tomu, že to v podstatě jen nakrájeli. Maso u hlavního chodu bylo trochu vysušené. Snídaňový bufet byl bohatý a se snídaní jsme byli spokojení.

V rámci pobytu jsme měli zahrnutou i plavbu na lodi JAZZBOAT. Když jsme po recepční chtěli informace, nic nevěděla. Někam volala, pak se ptala, jestli si chceme na informace počkat nebo nám mají zavolat na pokoj. Zvolili jsme druhou variantu, protože jsem správně předpokládali, že to bude chvíli trvat. Nejdříve proběhl doplňující dotaz, jakou máme plavbu a druhý telefonát, že vše máme zařízeno a lístky jsou připraveny na dolní recepci. Na loď jsme se vypravili tramvají. Když jsme podcházeli rychlostní komunikaci, pobíhalo tam hejno krys.

Následuje recenze na večer strávený na lodi Kotva v rámci programu JAZZBOAT.
Personál s čekajícími návštěvníky před naloděním nekomunikoval, proč taky, že? Přitom stačilo říct, bude to tak a tak, prosíme o trpělivost. Nalodění proběhlo bez problémů i stůl, který jsme dostali nám celkem vyhovoval. Večer měla vystoupení Marta Kloučková za doprovodu tří chlapců. Přijde mi hodně amatérské zapojovat nástroje, zesilovače atd. až ve chvíli, kdy se naloďují návštěvníci akce. Mimochodem všichni měli dost hrozné oblečení a když si toho všimnu já, tak už to stojí za to. Hudba byla příjemná, ale po chvíli to bylo všechno na jedno brdo a nudné a tak jsme byli rádi, že je konec.

Pokud shrnu náš dojem z pobytu v hotelu, služby rozhodně neodpovídají nastaveným cenám.

Investování do akcií

Investice do akcií či do podílových fondů investujících do akcií, bývá velmi často prezentována jako velmi výhodná investice. Obvykle se uvádí, že při dodržení dostatečně dlouhého horizontu (10 až 20 let), je téměř jisté, že hodnota investice bude vyšší než na počátku. Jako příklad je uváděn vývoj amerického akciového indexu Dow Jones, na kterém je prezentován jeho v podstatě neustálý růst. Pokud se podíváme na japonský akciový index Nikkei 225 od roku 1984 do dnešního dne, uvidíme prudký nárůst indexu až do roku 1990. Tehdy jeho hodnota nebyla daleko od 40 000. Počáteční hodnota byla 10.000. Po roce 1990 nastal prudký pokles, ze kterého se index do dnes (tzn. po 21 letech) nevzpamatoval, jak je vidět z grafu níže. Aktuální hodnota kurzu je cca 8.500. Pokud bych tedy v roce 1984 investoval do tohoto indexu, byl bych i po 25 letech čekání ve ztrátě.

Níže je vidět srovnání vývoje indexu Nikkei 225 s americkými akciovými indexy.

A kdo nám zaručí, že obdobný osud nepostihne americké či evropské akciové trhy? Akcie mají určitě výhodu oproti termínovaným vkladům a dluhopisům. Jsou (nebo by alespoň měly být) podloženy nějakou reálnou hodnotou (pozemky, budovy, stroje, zásoby, atd.). V případě vysoké inflace jsou určitě lepší záruka přenesení hodnoty peněz do budoucnosti. Na druhou stranu je potřeba zvážit všechny okolnosti. Nespoléhat se na to, že když si budu prostřednictvím akcií spořit na důchod, že peníze zhodnotím více než prostřednictvím jiných investic.